Povaha plemene

Tento článek byl napsán, protože mě oslovila redaktorka časopisu "Psí kusy", abych odpověděla na několik položených otázek. Jelikož jsem věděla, že tyto otázky a na ně napsané odpovědi nikdy "nespatří světlo světa", čili nikdy nebudou zveřejněny v celé podobě, si dovoluji je zveřejnit zde na mých webových stránkách. Vím, že dnes bych na určité otázky po letitých zkušenostech s našimi pejsky odpověděla s určitými změnami, ale s malými stylistickými úpravami jej ponechávám.

Proč jste si vybrali tohle plemeno a jak se vám s ním žije?

Když děti povyrostly, rozhodli jsme se odejít z města na vesnici. A k domu patří pes. Tak k nám přišel nejdříve kokršpaněl, který naši psí anabázi začal. V necelých dvou letech ho ale srazilo auto. Bylo jasné, že naše rodina bez psa už být nemůže. Cíleně jsme vybírali plemeno k domu – velký pes, který nepotřebuje jednoho pána, má rád děti, bude celoročně venku a bude snadno cvičitelný. Zvítězil bernský salašnický pes. Zvládl dvě zkoušky poslušnosti ZOP a ZPU 1. Na cvičáku jsem se seznámila s lidmi, kteří toto plemeno chovali a jezdili na výstavy. Tím jsem začala pomalinku pronikat do tajů chovu. Náš pes ale nebyl chovný a já neměla zájem chovat dalšího bernského salašníka pro jejich přešlechtění, a tak jsem začala pošilhávat po podobném plemeni především povahou a mohutností. Už si nepamatuji, kde jsem se poprvé dočetla o pyrenejském mastinovi, protože v atlasech psů tenkrát chyběl. V naší republice byly pouze čtyři chovatelské stanice, které momentálně neměly žádná štěňata. Na první jsme čekali celý rok. Florita Bohemia Vampirelli předčila naše očekávání právě úžasnou nezaměnitelnou povahou mastina a všechny si nás získala. Za dva roky k ní přibyla Charlotta Bohemia Vampirelli, jejíž syn Beethoven ze spojení s Domingem Almanach zůstal u nás jako krycí pes a Jasa Bohemia Vampirelli, sestra Charlotty. Ze Španělska jsme importovali Umbertu Lilly de Cabeso Roig a z Itálie pejska Murtoi´s Mateo Marco. Všichni naši psi s námi žijí volně pohromadě. Jsou to členové rodiny.

Naše chovatelská stanice produkuje velmi málo štěňat. Pro nás je důležitý uvážený výběr chovných jedinců splňujících plně standard plemene jak povahově, zdravotně, tak exteriérem.

Jak byste charakterizovala povahu pyrenejského mastina? Čím je typický, čím se liší od ostatních plemen? Jaké jsou jeho klady a zápory?

Pyrenejský mastin je pastevec, majestátní, obrovský, velmi inteligentní pes, aristokrat, hluboce milující svoji rodinu, vše malé – malé pejsky, malé děti, štěňátka. Je si vědom své obrovitosti, především samec, proto nemá potřebu napadat ostatní psy. Feny jsou přirozené vynikající mámy, mají potřebu chránit i malé děti v rodině, popřípadě štěňátka jiných fen. Je nepodplatitelný, od cizích si přes plot nevezme nic, tedy pokud tomuto není od mala učen. Jeho hluboký dunivý hlas všeobecně budí respekt. Jestliže je od malička „nastavena správná synbioza“ mezi majitelem a štěnětem, vyvine se mezi nimi velmi hluboký citový vztah po celý život. Proto pokud mastin je nucen opustit svou milující rodinu, přestane žrát, nezřídka žalem uhyne, pokud nenajde rodinu podobnou. Jsou vynikající hlídači. V minulosti hlídali tisícová stáda ovcí, bránili je před vlky a medvědy, v současnosti se využívají především k ochraně nemovitostí.

Na druhou stranu se může jevit jako tvrdohlavý a paličatý. Ale uvědomme si, vzhledem k jeho obrovitosti má mj. dlouhý tzv. reflexní oblouk, takže určitou chvíli trvá, než splní povel, ovšem pokud je správně naladěn. Mastin je skutečná osobnost....

Jak je náročný na pozornost ze strany pána a rodiny?

Mastin je mimo jiné hrdý a nezávislý. Pokud má touhu se jít k pánečkovi pomazlit, jde, strčí mu hlavu do klína, vrtí ocáskem dokola, čumáčkem šťouchá do břicha a chce hladit a drbat J. Prakticky nikdy se nemazlí z donucení. Je to aristokrat, musí chtít sám. Ale většinou mu stačí, když si lehne do těsné blízkosti pána a blaženě chrupe.

Snesl by celoroční ubytování venku?

Samozřejmě, pyrenejský mastin je španělské národní plemeno pocházející z Pyrenejí. Žije pouze venku. Naši psi mají postaveny na zahradě čtyři boudy, ale využívají je minimálně. Nejradši si ve sněhu vyhrabou jámu a nechávají se zapadat sněhem, v létě mají vyhrabány díry pod stromy a spí tam.

Je pro něj vhodný i život ve městě a v bytě? Kde jej máte vy?

Osobně nedoporučuji toto plemeno do bytu, pokud nebude moci být s majitelem 20 hodin denně, který se mu bude náležitě věnovat. Je to pes, který potřebuje volný prostor kolem sebe. Nestačí mu, když s ním páníček bude chodit 3 x denně na procházky a jinak zavřený. Krom toho by v bytě, kde je příliš suchý a teplý vzduch, trpěla jeho srst. Všichni naši psi žijí volně na zahradě bez kotců. Když je příliš velké teplo, jdou se chladit na dlažbu do domu, který je od jara do podzimu otevřený.

Je přátelský k dětem, ostatním psům a dalším domácím zvířatům?

Jak jsem psala již výše, miluje vše malé, od dětí, přes štěňátka a malé psy, nemá problém s jinými plemeny. Vlastnili jsme čtyři plemena psů – kokršpaněla,bernského salašníka (loni uhynul), mastiny a havanské psíky.

Jak je na tom s poslušností? Je jeho výchova náročná?

Opět jak jsem psala výše, mastin je velmi inteligentní, a také hrdý a nezávislý. Ale pokud chce a „je dobře naladěn“ ke cvičení, velmi rád to pro pánečka udělá a stává se snadno cvičitelným. Sama mám několikaleté zkušenosti s našimi mastiny na cvičáku. Je to výborná socializace mezi ostatními psy. Musím podotknout, že jsem vždy cvičila individuálně, tak jak můj pes chtěl. Mladé psy samozřejmě necvičit na překážkách. Co absolutně nedoporučuji, jsou obrany. Jednak kvůli velikosti a jednak proto, že oni nechápou, proč by měli najednou pána bránit, když reálnou hrozbu necítí. Obranu mají vrozenou.

Stejně tak výstavy. Je to skvělá socializace. Pejsci se učí sebejistě se pohybovat mezi tisíci jinými psy. Ovšem na české a slovenské výstavy prakticky nejezdím. Pokud vyjedu, tak do zahraničí za specialistou. Vše se u nás odvíjí od rozhodčích. Nechtějí se dál vzdělávat. Ale jak může rozhodčí all round, protože jiní zde pyrenejského mastina prakticky neposuzují, znát bezchybně standardy všech plemen? To je nemožné. Pro srovnání: jako kdyby lékař znal bezchybně všechna odvětví medicíny.

Nikdy ale psa nenuťte cvičit, pokud nechce a nikdy ho fyzicky netrestejte. Dobře socializovaný a vychovaný mastin výborně reaguje na hlas. Pokud ho zlomíte, ztratíte ho.

Doporučila byste ho i lidem, kteří nemají žádné chovatelské zkušenosti a nikdy třeba psa neměli?

Jestliže budoucí majitel bude akceptovat moje rady a doporučení, bude důsledný ve výchově, jsem si jistá, že štěňátko zvládne.

Nejlepší věk pro odchod do nové rodiny podle našich zkušeností je 10.týden. Štěňata jsou maximálně socializovaná, matka jim stačí předat do života vše potřebné, velmi důležité jsou hry se sourozenci a ostatními psy ve smečce, dokonale poznají lidskou společnost s mnoha doprovodnými aspekty (vysavač, sekačka, atd). Jsou natolik vyspělá a samostatná, že se daleko lépe vyrovnávají s odchodem.

Vždyť ve třech měsících může vážit až 30 kg, není jiná možnost než ho ihned od začátku po socializaci v nové rodině vychovávat. Co by majitel dělal, až bude mít pes 90 kg?

Pokud někdo má vážný zájem o štěně z naší chovatelské stanice, chceme, aby nás navštívil, seznámil se s našimi psy a naopak my se seznámili s budoucími majiteli, abychom věděli, do jakých rukou naše „děti“ půjdou. S majiteli našich štěňat udržujeme kontakt, víme, jak se jim daří, posílají fotky, videa. To je pro mě jako chovatele nesmírně cenné.

Pokud si chovatel nepřeje návštěvy budoucích majitelů, štěňata předává mimo chovatelskou stanici, není něco v pořádku a doporučuji se na něj informovat v klubech chovajících toto

plemeno a ČMKU.

Jak náročné je se o něj starat? Kolik péče vyžaduje jeho srst?

Toto plemeno není nijak náročné na péči víc než ostatní dlouhosrstá plemena, pokud majitel dodrží rady chovatele, minimálně do 12 měsíců ho bude krmit superpremiovým krmivem dle doporučení, nebude ho zatěžovat v mladistvém věku dlouhými procházkami a dopřeje mu dostatek odpočinku.

Ani péče o srst není náročná. Mastina stačí jednou za 14 dní řádně vyčesat. Srst je samočistící, za dva dny ani nevíte, že se vyválel v bahně. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat době línání 2x do roka. V této době mají mastini sklon k tvorbě tzv. hot-spotů, kdy kůže díky husté línající podsadě se stává neprodyšnou a můžou se začít tvořit na kůži mokvající drobná místa.

Jakými zdravotními problémy toto plemeno trpí? Měl nějaké komplikace i váš pes?

Asi tak jako ostatní velká plemena s hlubokým hrudníkem. Může se objevit torze žaludku, která včas nepoznaná je smrtelná. Dysplázie kyčelního kloubu, která je u molossů v hodnocení benevolentnější než u lehkých pracovních plemen. Můj osobní názor je ten, že DKK jako taková je pro mne jako chovatele pyrenejských mastinů druhořadá, vyjma těžkých. Mastin je velké, těžké plemeno, které nepotřebuje a nevyžaduje pohyb jako ovčák. Jeho primární práce spočívala ne v obíhání stáda, ale stát před ním a vyhlížet nebezpečí. Paradoxním jevem je, že někteří psi, jejichž DKK byla v mládí ohodnocena 0/0, mají kolem sedmého roku života pohybové problémy. Naopak psi s DKK 2/2,3/3 i výše se dožívají vysokého věku bez pohybových problémů, protože jsou perfektně osvalení, tělo se s tím od mládí dokázalo vypořádat. Navíc, chovatelská základna pyrenejských mastinů je tak malá, že kdybychom z chovu vyloučili všechny DKK pozitivní jedince, došlo by prakticky k vyhubení tohoto jedinečného plemene.

(Vždyť ani horské kozy či kamzíky skákající po strmých skalách, nikdo nezkoumá, zda mají DKK 0/0).

Na prvním místě v chovu by měla být povaha (90kilový nezvládnutý bázlivý pes, jehož chování může přejít do agresivity, je časovanou bombou), na druhém typicita exteriéru plemene splňující standard se zdravím celkovým. To znamená, snažit se v chovu o eliminaci dalších závažných chorob, jako je výše zmíněná torze, rakovina (objevuje se sarkom kostí), selhání ledvin,degenerativní myelopatie, které se, bohužel, v jisté linii začaly objevovat.

Z našich mastinů prodělala naše tenkrát sedmiletá Florita operaci pyometry a Beethoven ve štěněcím věku pohybové problémy spojené s překotným růstem, obecné komplikace, která nejsou vázána na toto plemeno.

Je pyrenejský mastin náročný na pohyb? Jak často s ním chodíte na procházku, resp. na jak dlouhou?

Už jsem zmínila, že je důležité štěně do 12 měsíců kvůli správnému vývoji kloubů nepřetěžovat. Na zahradě si řídí pohyb sám, ale je nutné dbát na dostatečný odpočinek. Je dobré, pokud je více velkých psů pohromadě, vyvarovat ho divokých her, aby nedošlo k jeho přišlápnutí nebo zavalení.

Naši psi procházky milují. Berou to jako svoji chvíli s pánečky. Jako teenagerovi mu stačí procházky na pár minut, tak aby se upevňovalo pouto mezi ním a pánem. V dospělosti můžou být procházky prakticky časově neomezené, perfektně zvládají turistiku, vždyť to jsou horští psi, výborně se tím osvalují. My například každý rok jezdíme s kamarády a jejich pejsky mimo jiných psích aktivit mezi vánočními svátky na celodenní turistický výlet do Českého ráje.

Které aktivity ho baví?

Zmíněné procházky, jízdy autem, plavání v rybníku, běhání a válení se v hlubokém sněhu, hlídání zahrady a domu.

Čím jej krmíte? Je coby velký pes náročný na stravu?

Naše psy krmíme superprémiovým krmivem pro obří plemena a aby neměli vždy jen stejnou chuť granulí, většinou jim do nich přidáváme sběračku vařeného kuřecího, vepřového či hovězího masa s vývarem nebo lžíci konzervy. Majitelům našich štěňat předávám spolu s kupní smlouvou poučení o důležitosti stravování štěněte do 12 měsíců. Je to obří plemeno, které prvních 6 měsíců roste neuvěřitelně rychle, jeho hmotnost se zpětinásobí. Je velmi důležité rady dodržet, zbytečně ho nepřekrmovat různými doplňky, kalciovými preparáty, apod. Kvalitní superprémiové krmivo pro obří plemena obsahuje vše potřebné pro vývoj štěněte. Dobré je ke krmivu přidávat přípravky na kloubní ochranu.

Čím vás umí překvapit? Čím mu uděláte největší radost a čím jej naopak rozesmutníte?

Když zlikvidují oplocení čerstvě zasázených tůjí a následně čerstvě zasázené tůje.. J U nás to je šestinásobek počtu „průšvihů“, mastini nikdy netrhají partu. Když se začnou u plotu dohadovat, kdo tentokrát poběží hlídat první. Když si nosí obojky, aby mohli jít na procházku. Beethoven se naučil radostí skákat jako kůzlátko, odráží se všemi čtyřmi najednou, když mu chci připnout obojek kolem krku. Každý den by se něco našlo. Svojí neuvěřitelnou oddaností a hlubokou láskou.

Největší radost mají, když se můj muž vrací domů, protože vědí, že nikdy nepřijede s prázdnou J. To dostávají sušená střívka, uzené hovězí kosti, sušené vepřové uši, bůvolí kůže. A samozřejmě z výletů autem.

Rozesmutním je nepřiměřeným pokáráním. Vždyť oni to tak vůbec nemysleli…

Toto plemeno si zamilujete, ani nevíte jak. A když se tak stane, není cesty zpět.