Před třinácti lety se naše rodina skládající se ze čtyř členů - moje maličkost, manžel a dva synové - přestěhovala z městského bytu 1+1 o 47m2 3.kategorie do příměstské oblasti zvané Březhrad u Hradce Králové. Jaké peripetie jsme zažili snad ani nemusím popisovat, dovede si představit snad každý, kdo se alespoň jednou stěhoval. V den vysvědčení před letními prázdninami r.2003 mně všichni tři kluci přinesli malé černé klubíčko s bílou skvrnkou na hrudníčku - anglického kokršpaněla - prý, abych se nebála až budu doma sama. A jelikož naše rodina miluje seriál "Čtyři z tanku a pes", dostalo klubíčko jméno Šaryk. Vzhledem k tomu, že jsme neměli skoro žádné zkušenosti s výchovou a výcvikem psů, (vyjma pejska Lumpíka u mojí maminky, který neohroženě hlídal naše chlapce u kočárku, když spali), nakoupili jsme několik chytrých knih a začali cvičit a vychovávat. Jeho život skončil v necelých dvou letech pod koly auta. Tu noc jsme nespali a vzpomínali, co krásného jsme s ním prožili, jaké rošťárny nám náš hošík prováděl, například když děda udil kuřecí stehna, v nestřeženém okamžiku jedno ukradl a zahrabal na tajné místo pro případ hladovění.

  Jedno nám bylo jasné - že naše rodina už bez psa nemůže být, je to člen rodiny. Dali jsme hlavy dohromady a cíleně jsme hledali plemeno: k domu velká rasa, rodinný pes, který nemusí mít jen jednoho pána, milující děti, sebejisté a vyrovnané povahy.

 

  V pátek 21.1.2005 jsme si přivezli malého medvídka bernského salašníka Asmárka z Baldoufa.

     Po povinném očkování jsme začali docházet na kynologické cvičiště v Hradci králové a získávali tak první zkušenosti psovoda, bohužel, nyní už vím, že špatné. Později jsme přestoupili na cvičiště v Probluzi a získali tak nejen velmi cenné zkušenosti jak psa vést, ale i spoustu dalších přátel, se kterými jsme se účastnili různých psích akcí, např.výstav nebo psích táborů (na dvou z nich složil Asmar zkoušky ZOP a ZPU 1).

  Dny ubíhaly a nám se zdálo, že Asmárek je tak sám, když odejdeme do práce a kluci do školy. A tak k nám 19.4.2005 přibyl další pejsek kokřík Rick, kterého vlastní náš první syn Jeník. Sám si ho vycvičil a složil s ním zkoušku ZOP.   

....S pyrenejskými mastiny, těmito nádhernými, majestátními psy  aristokratické povahy, hluboce milujícími především malé děti, vynikajícími hlídači, ochotnými za pána položit vlastní život, žijeme jedenáctý rok. Už ani nevím, kde jsem se o nich dočetla... Jisté je, že jsem zatoužila s nimi žít a chovat právě toto vzácné plemeno. Ovšem získat štěňátko bylo v té době prakticky nemožné...V naší republice byly v té době pouze čtyři chovatelské stanice tohoto plemene, z nichž jednu jsem prakticky ihned vyloučila (odradila mě prezentace webstránek typu velkovýrobny štěňat a superpsů).  Na naši Floritku jsme čekali téměř jeden rok.

                      

    Floritka splnila naše očekávání především svojí úžasnou, nezaměnitelnou povahou mastina a absolutně všechny si nás získala. Díky ní jsme poznali také Hanku Malcovou - CHS Mountain Almanach, která, bohužel, v té době štěňátka neměla, ale měla jsem možnost krýt jejím nádherným pejskem Domingo Almanach.

                       

 

  Zatím jsme měli možnost importovat fenečku přímo ze Španělska (CHS Cabeso Roig) a v lednu 2010  pejska z Itálie  -  CHS  Murtoi´s, který ovšem nemohl být uchovněn, ale zůstal s námi jako pet miláček a náhrada za zemřelého Asmárka.

 

 

  Umberta Lilly de Cabeso Roig              Murtoi´s Mateo Marco 

 

  V případě, že se u psa z našeho chovu vyskytne závažná dědičná vada neslučitelná se životem (vedoucí k úmrtí psa nebo utracení) do 2 let věku, má jeho majitel nárok na další štěně z naší stanice zdarma. V případě špatných kyčlí, které budou důvodem neuchovnění, má majitel nárok na další štěně z naší stanice za poloviční cenu.